Otrok Pseudolus se nedokáže dívat na smutek svého nešťastného pána Kalidora. Mladík se zamiloval do dívky, kterou má v držení chamtivý a nelítostný kuplíř Ballio. Když Kalidorus do večera nezaplatí nemalou sumu peněz, padne jeho milovaná nenávratně do rukou jiného muže.
Naštěstí je tu Pseudolus, sluha všemi mastmi mazaný, který dokáže uspět i tam, kde by každý jiný pohořel. V řešení zapeklité situace se přitom nemůže spolehnout na nic jiného, než na svůj hbitý jazyk, skvělou znalost lidských povah a neodolatelný důvtip.
V postavě Pseudola stvořil Plautus jeden z nejvděčnějších komických charakterů. Právem se tak jeho jméno objevuje v galerii autorů, kteří zformovali tradici evropské komedie, po boku Molièra, Shakespeara či Goldoniho.
Jako dramatik byl Plautus velmi populární už za svého života a jeho sláva dál vzrůstala i po smrti. Hry tohoto římského dramatika byly velmi často přepracovávány a napodobovány, takže na konci středověku kolovalo pod jeho jménem na 130 her.
Postupně bylo určeno Plautovo nezpochybnitelné autorství u 21 textů, z nichž jmenujme aspoň komedie Amfitryon, Chlubivý vojín, Komedie o hrnci (Alularia, posloužila Molièrovi pro napsání Lakomce), Komedie o laně, Komedie o strašidle nebo Dvojčata (Menaechmi, z ní vyšel Shakespeare v Komedii omylů).
